224. Tajná dušička.

Člověče, co s rozumem si vedeš,

Mníš, že sám jenom myšlenky předeš,

Hrdě na ostatní tvor hledíš.

Aj co nerozum je v jádře skrytý,

Nerozum je v lístku květ rozvitý?

Hleď na zrůstu běh a zákon zvíš.

Laskavě po všem dech Boží chvěje,

Tajně v křemeli se světlo skvěje,

V kvítku vesměrná dušičko spíš.