227. Lkáni přírody.

Matkou přírodo tě nazývají,

Ale na to pozor nemívají,

Cudně že bez muže počínáš;

Zavždy panna čistá, zavždy plodíš,

Z hrobů nedospělých vyšší rodíš,

V blátě kvítko, v kvítku zvíře tkáš.

Však jsi v smutném temně panno lkala,

Pokuď jsi člověka nepočala,

Porodivše hosannah výskáš.

Viď malíři že smutné krajinky,

O člověku kde nebyvá zmínky,

Obživnou, kdy stopu znamenáš.