227. Z veršku toho sem tam šíře sme se

Z veršku toho sem tam šíře sme se

Na pamatná místa dívali,

Tu sme Budeč starý hledali,

Onde Peruc při studnici v lese;

Pak či Panna výš, či Baba nese

Hlavu v Troskách, sme se hádali,

V levo Stadice sme poznali,

V pravo Mělník v povětří se třese:

Kde lid český bydlí, jasno bylo,

Než kde Němci aneb zněmčenci,

Tam se všudy nebe oblačilo;

Potom zase naší cestou pěšky

Šli sme dále jako vlastenci,

V tovaryství jedné hezké Češky,