228. Osoba ta putující s námi

Osoba ta putující s námi

Byla sice krásy vznešené,

Ale roucho měla zhyzděné

Všebarvými vůkol záplatami;

Caparty a kusy se špinami,

Darmovisy, prýmy upstřené,

Byli ze všech krajin vlepené

S velkými té paní poškvernami:

Když se v studu od nás oddálila,

Šeptám: zjev mi, bůže křídlaté!

Kdoby divná matrona ta byla?

To jest, dí on, sama Česká země

Zosobněná, a ty strakaté

Hadry jsou v ní cizozemců plémě.