23. Kalif Hasan.

Kamarádi,

Máte rádi

Fatimovce Hasana?

Sedí právě u oběda,

Sám, – toť tam jich obyčej, –

A tu otrok nemotora

Opaří mu obličej.

,Milost, milost, pro bůh milost!‘

Zařve chudák v zápětí,

A pad na zem, začne korán

Odříkávat z paměti:

,V ráji budou, kdo své vášně

Dovedou si podrobit,‘ –

Na to Hasan: „Vždyťs mne posud

Nedovedl rozzlobit.“

,A ti, kdož i nepříteli

Odpustit jsou hotovi,‘ –

Na to Hasan: „Pak odpouštím

Jistě svému sluhovi.“

,Nebť jest Allah milosrdný,‘

Šepce otrok dojatě. –

„Dobře. Ty jsi na svobodě,

Hasan měl, už nemá tě.

Jenom, prosím, k vezírovi

Ještě mi skoč k posledu:

Tobě ať dá sto dukátů

A mně něco k obědu.“