23. Lidé, pláču; ach! má dýmka zhasla,

Lidé, pláču; ach! má dýmka zhasla,

krásné tílko rozpadlo se v střepy!

Rety truchlí, na kterých se pásla,

a zrak hořem juž je téměř slepý!

Co mi zbylo? Nic než hrstka prachu

a ten sáček plný do pola;

och, jsem vdovec, opět pannám k strachu –

žádná, žádná na mne nevolá!

Už jest amen! troubel také puká,

horké pro svou milku roní slzy –

a mně zbyla jenom v srdci muka:

půjdu za ní, půjdu také brzy!