23. Nález.

Kdež roste růže prostá hlohu?

Kde utěšení najíť mohu?

I ptám se dubu v mladém lese

A ždám, že odpoví mně v plese.

A dub mi v lese praví v tíši,

Že potěcha jest v jiné říši.

I stanu tuto podlé vody,

Zda útěcha má tu své chody.

A k odvěti šly zespod šumy,

Leč byly to jen teskné dumy.

Tož na kvítnatém stanu luhu;

Snad potěcha jde z toho kruhu?

A ozvala se s bolem tráva,

Že potěcha zde neostává.

Tož podívám se do oblaků,

Zda tam se zjeví těcha zraku.

A obzor se mi zakabonil,

A od oblaků déšt se ronil.

I klesnu umdlen na opuce

A smutně vzdychám v těžké muce.

Tu padla záře na kmen kříže

A s mysli padla všechna tíže.