23. Ne proud zvyků, ani lichocení,

Ne proud zvyků, ani lichocení,

Jemný mrav mne (nás) vede k Tobě dnes,

Ctěný Pane! (Drahý otče!) Tvoje dobrodiní

Ve mně (v nás všech) vděčný budí cit a ples.

Přijmi s laskavostí srdce přání,

Vděku genius je probudil,

A pak rozňat úctou – v uctivosti

V tuto skrovnou veršů formu vlil:

„Jak se v jarním čase růže stkvějí

Krásně ve šarlatu blahosti;

Takto ať se Tvojí dnové rdějí

Ve úsměchu růžném radosti;

Za vlnou jak vlna tiše plyne

Ve potoka březích květnatých:

Ať Tvůj věk tak v spokojnosti slyne

Čist co křišťál toků spěchavých.

Nad Tebou a Tvou rodinou, Pane!

Kéž vždy strážný dohled andělů,

Kéž vždy požehnání Boží vane,

Odplata to dobroditelů.“