23. Ocúny bledé na lukách už kvetou.

Ocúny bledé na lukách už kvetou.

– Proč, srdce moje, proč jsi smutno tak?

Zažloutlé listí zaválo ty cesty,

na kterých kdysi hledával ji zrak.

Ve smutné závoje mlh zahalený,

zamlklým krajem nevlídný jde host.

– Ty smutné srdce mé, rci, proč se vracíš,

mé smutné srdce, v dávnou minulost?

Na lukách bledé ocúny už kvetou.

Ach, srdce mé, proč jsi se zachvělo?

– Mně tolik, tolik stesklo se, a jaro

jak nikdy by se vrátit nemělo!...