23 Tvůj slyším krok, jak včera bylo by to,

Tvůj slyším krok, jak včera bylo by to,

tak elasticky k dveřím mým se blíží –

co hudebního rytmu je v něm skryto,

má snivá píseň vypoví Ti s tíží.

A zdá se mi – a tolik je mi líto,

že v čárném snu se duše má jen zhlíží,

co upomínkou v srdce mé je vryto,

ta sladká pouta, jež nás k sobě víží.

A jak tak sedím nad tou knihou drahou,

Ty přicházíš a nakláníš se ke mně,

můj hladíš vlas, mé čelo líbáš jemně.

Žel! sen to je... Mé slzy nocí vlahou

jen hvězdy zří – ty družky moje věrné –

Ó, smutky žití mého bezeměrné!