230. Tožť jest onna veleslavná Praha,

Tožť jest onna veleslavná Praha,

Ty zdi, hrady, věže obrovské,

Onno město Čechů královské,

Krásné jako Slávy dcera drahá;

Tam ten jest hrob Otokara, Braha,

Vojtěcha a Vlasty rekovské,

Tu most, dílo Karla mistrovské,

Na němž pěla Muza z Budče nahá:

Už tvé berly zlatoleské zhasly,

A meč tupne při své štěrbině,

Před nimž Tatry, Balt i Řím se třásly;

Předce věčným Slávy budeš chrámem,

Pěknobřehá Němců sokyně,

Zvítězivši v přemožení samém.