231. Jak tu letí na čilém koni svém jako oblaka jezdec,

Jak tu letí na čilém koni svém jako oblaka jezdec,

Tknou v běhu rychlotokém sotva se půdy nohy.

Jest, jako roztopená by ocel koni proudila v žílách,

A v kopytách démant mocně tvrdý mu tuhl.

Hedbávné mile plápolají po hlavě mu hřívy,

Ohně z očí, z nozder, z noh jemu ohně srší.

Stříberným leskem se ohon do větru ponáší,

Jízda není to, to let ve vzduchu jesti ptačí.