234. Když sem takto s osudem já horce

Když sem takto s osudem já horce

Nelítostivým se hašteřil,

Milek za Veltavu naměřil

Křídla a mne vedol k Daliborce;

Tu mne očar hudby divotvorce

Jakéhosi v uši udeřil,

A když, aby se mi sdůvěřil,

Kdo jest, prosím, on mi smutně to rce:

Dalibor sem, naučil mne housti

Mister nouze: a v tom ku zemi

Z okna motouz pro almužnu spustí;

Dav mu ji, ach! myslím rovnou mírou,

Jako tebe nouze houslemi,

Tak mne láska obdařila lyrou.