234. Strom a listek.

Se stromem se vlastní listek hádal,

Sám chtě stromem být svobodu žádal,

Rozumný pak strom jej chlácholí:

Milý listku, po čem márně toužíš,

Žádostí svou márně si posloužíš,

První tlapnutí tě zdrmolí.

Pomni, ty bez mě a já bez tebe,

Obá nejsme nic, tratíme sebe,

Ba že dvá jsme, hloupost šveholí.