235. Byv tou hudbou drobet obveselen

Byv tou hudbou drobet obveselen

Šel zas do města sem starého,

A hle konec mostu Pražského

Zřím, an stojí zlatorohý jelen;

Chtěl on na most, ale Milek vtělen

Rychle v obraz lovce českého,

Měří po něm z luku silného,

A on do vod padnul podestřelen:

O jak se mé sardce potěšilo,

Že se proroctví to s hrůzami

Oněch časů od nás odvrátilo;

V kterých prej měl snáze tuto divý

Jelen se zlatými rohami

Viděn býti, než Čech opravdivý.