237. Laskavost.

Smutný smrku, ty si chladně chvěješ,

A ty ptáčku na něm nic nepěješ.

Vy nevíte, co vře v srdci mém.

Kýž bych mohl, luka, vás a vonné hory,

Potoky a kvítka, šumné bory,

V objetí změsknati laskavém.

Mazlivý člověče! bor zašumí;

– Kyž človíček tomu porozumí! –

Přírodu objímej v bratru svém.