24. Černaly se stínem lesy,

Černaly se stínem lesy,

tmavá noc se ssula k zemi

a vyvála bleskné hvězdy

z mračen svými perutěmi.

A to zavlál vlas havraní,

smrákala se noc tvých očí,

a tok vřelých slzí nimi

jako hvězdných jisker skočí.

Velebnou’s jak cherub s mečem,

plnou touhy, lásky byla,

že’s mi vzala srdce z ňader,

že’s mou duši usmrtila.