24. Jako hrob má láska byla,

Jako hrob má láska byla,

tužby, smutky, žaly, boje,

vzdechy, pláče, radování,

všecko kladla v nitro svoje.

Tam to všecko tiše sedí,

nehýbá se, nehovoří,

v lepší časy jenom doufá,

až se staré světy sboří.

Jako hrob vždy tobě němá,

nebo to jí známo bylo,

od porodu že je děckem,

jež se mrtvé narodilo.