24. Kdy můj duch se ve snách noří,

Kdy můj duch se ve snách noří,

Lásky touhou umírá:

Náděje mi blaho tvoří,

Ráj mi lásky otvírá.

V ní se na mne všecko směje,

Lásku mou ves cítí svět,

Ptactvo o mé lásce pěje,

O ní šeptá každý květ.

Moře k nohoum se mi vine

Láskou mojí zkrocené,

Veseleji řeka plyne,

Háj v mé barvě – zelené.

Stojím – plesám vida tebe,

V náději se tebe ptám:

„Zbavíš ty mne toho nebe,

Jež já v tobě věčně mám?“ –