24. Místečka známá z předešlého léta

Místečka známá z předešlého léta

já sobě znova našel v mýtině.

Vřes, jahoda – týmž milým vábem zkvétá,

touž písní potok zvoní v dolině.

Touž tváří vážnou stromy na mne hledí,

týmž ohněm horský lesa květ se rdí;

staleté kmeny, vážní starci šedí,

týmž vzdechem ob čas z dum se probudí.

Zde vše tak stejné, z cesty neuhne se,

ať čas v ní květ neb hloží nastele.

Ký poklad vzácný, já jsem poznal v lese;

povaha mužná, tvrdší ocele.