24. NÁŘEK. (4.)

Vyjdu-li pod šíré nebe,

Bych ulevil strasti své,

Tu ji vidím podle sebe,

Jak mé srdce k lásce zve;

A hned opět tamto stojí

Na vysokém ouskalí,

Kde nás hrůzná propast dvojí,

Kde nás dvojí osud zlý! –