24. Pěkná jesti ctnost i v rouchu sprostém,

Pěkná jesti ctnost i v rouchu sprostém,

Kde tvář s duší stojí v odporu;

A však třikrát hodna pozoru,

Kde se krása přisestřila k ctnostem;

Žádné tato, ona proti zlostem

Sama v sobě již má podporu,

Ona k jedné, tato pokoru

K dvěma musý nésti vysokostem.

Zde bůh spolu zbroj i zbraň i kluzké

V srdce jedno vložil bojiště:

Dlíli boj – ó mlčte prsy uzké!

Váhali ta, tím již zahasyla

Svaté nevinnosti ohniště:

Tato tím již téměř zvítězyla.