24. Po zkoušce.

Praveno nám, že vděk sluší vzdáti

Za dobrý čin, láskou poskytnutý;

Jakž by tedy žáček měl tu státi,

Tu před Vámi vděkem nepohnutý?

Vy jste přišli, drazí! s okem jasným,

Vyslechli jste sluchem přemilostným,

Jak jsme dítky k úměním překrásným

Vřele přilnuly a k činům ctnostným.

Výhoda ta vyšla z lásky Vaší,

Již chováte k útlinkému věku;

Za to račtež přijmouť úctu naši,

Naši lásku, plnou dětských vděků.

Co jsme dle svých slabých sil provedli,

Toho nedbalými nechcem býti;

Že jsme účel života již zhlédli,

Chceme k němu blíž a blíže jíti.

Jen, předrazí! ramenem ochranným

Nad mládeží milostivě bděte;

Bůh Vás za to žitím požehnaným

Obdaří na tom i onom světě.