24. Spěje vlnka břehu rovem

Spěje vlnka břehu rovem

Ku velmoři širému

A sny svoje lehkým slovem

Břehu šepce květnému.

Čerstvo spěje, stání nemá,

Řeči hledá odměnu,

Břehu ale ústa němá

Slov nedají v záměnu.

Sype v cely chladna hrobu

Mocné rány vlnky spěch,

Břeh němý hned v noční dobu

Ze sna budí kvítků dech.

Jdou hned kvítků hlasy věrné,

Provázejí vlnky spěch,

A jen u propasti černé

S vlnkou krotí rychlý běh.

Buď jak vlnka spěchající

Žití Tvého každý den,

Rovinou vždy zkvétající

Vůkol pevně ohražen.

Když však život štěstí schrány

Vzdor žádostem uzavřel,

Syp v něj činu mocné rány,

Aby je zas otevřel.

Jistá bude v šedém stáří

Šlechetnosti odměna

Na hrobě stáť s jemnou tváří –

Vděčných hlasů ozvěna.