24. To život, když už nachýlil

To život, když už nachýlil

se k večeru, pak v smutku chvil,

hlas teskný vábí tebe zpět,

pohádkou dávnou mladých let.

A někdo, kohos’ míval rád,

a v snách zřel ještě tolikrát,

z dob zašlých teskným úsměvem

ti kyne, žalosť v srdci svém.

Teď v pozdní čas tě vábí zpět

pohádka dávná mladých let;

za někým rád bys’ ruku vztáh

– Kdos’ jakby zalkal v dálavách.