242. Jeden Bůh.

Věčný Bože, kdo by tě zapíral,

Tenť by šílen z oka zrak setíral,

Věčný Bože, tebe každý zná!

Tebe každý zná, ač ve své míře,

Pravda veškerá nemá kacíře,

Jistý pambelíček jen žehrá.

Pambelíčka ctitel svým nazývá,

K vlastnímu obrázku se modlívá,

Věčný Bůh vesmír v svém klinu má.