242. Mé srdce – velké jezero,

Mé srdce – velké jezero,

Jenž zbouřeno jest veškero

A všechny půtky podniká,

Jež v sobě moře zamyká.

Kde největší jest hlubina,

Tam na dně vzrostá květina;

Když ta se libě zachvěje,

Hned v ňádru mír se rozleje.