243. Když sem já sám v sobě toto říkal

Když sem já sám v sobě toto říkal

V soumrak při Jezerce studnici,

Holoubek mne v sejčka kuklici

Šustem křídel ze sna toho zmykal;

Strašně, jakby příval z tuče stříkal,

Letěl k staroměské radnici,

A tu k rozloučení na špici

Dvadcet sedem kráte zakuvikal:

Šíře dále ku slyšení byla

Ona smutných zvuků písnička,

Až i zmatek živlů způsobila;

Vicher dul a země v třesu vyla

Tak, že ve Vídni tím hlavička

Štěpánské se věže nakřivila.