243. Světlo.

By František Matouš Klácel

Světlo, tys blažený cit vesmíru,

Jednota v nesměrném světův víru,

Tys myšlenky Boží věčný stín!

Světlem v přerodu Bůh život rosí,

Ach, o světlo živočích ves prosí!

Světlo svět jest a ne v světě klín.

Však to světlo květ jest tmavých světů,

Život sluje světlo skvělých květů,

Duch pak nejsvětlejší Boží stín.