244. Chvála Bohu! že už vymizeli

Chvála Bohu! že už vymizeli

Onni přenešťastní časové,

V kterých někdy naši předkové

Náboženstvím národ zabíjeli;

Třeštěnců už sváry oněměli,

I hry svatáčků a bludové,

Na půdě své vlasti Čechové

Osemdesát bojů vyterpěli;

Mezizdi, co loučily nás, hynou,

Tak že z rozličných si ovčinců

Ruky slavské přívětivě kynou;

Kýž jen nebe nešle novou z pekla

Eris mezi kmeny našinců,

Jenžby zas meč v sardce Slávy vtekla.