245. Pouhost.

Květobůžku, rač mi to popříti,

Pouhou formou bych se mohla skvíti,

Barvou, vůní sprostou pohrdám.

Takto praví růže v své ozdobě,

Nechtíc v zemské býti víc porobě. –

Květen praví: Vůli ti nechám.

Růže vůni skládá, barvy stírá,

Nevědomky tím chudák umírá,

Šeptajíc: již pouhou formu mám.