246. Vnitřní pravda.

O měsíc, o slunce nezavadí,

Však vesměrně prudká zem se řadí,

Jest i všech světů vesměrný let.

Pravda vnitřní je bezpečně vede,

Pravda vnitřní pavučiny přede,

Ona též učí slavíčky pět.

Aj, ty jen, člověčí srdce, hlavo,

Trmácíš se spitá v levo, v pravo,

Neb chceš marně v nečinnosti stlet?

Ach kýž bys jen marná snaho stlela,

Však ta samá pravda tě zaklela,

Že tě dějstva mlýn nemůže smlet.