247. Milenci.

Znám nevěstu sličnou, přebohatou,

S bujarým ženichem dávno sňatou,

Hned v kolebce spojil je Velduch.

Hned po sňatku rozloučil zas dítky,

V rozlíčné je rozsadil příbytky,

Však nechal vzájemné touhy ruch.

Hledají se, potkají se, vysknou,

K srdci se vřelému věrně tisknou,

Ach na chvílku jen, jak zvuk a sluch.