248. Předce zdálo se nám po pořádku

Předce zdálo se nám po pořádku

I Dvůr Králové a Šumavu,

Českou Lípu, zříti, Sázavu,

A pak jíti k Dobroslava statku;

Měhoděk! dím potom mému mládku

Vzavšímu zas lidskou postavu,

Navštivme teď už i Moravu,

Onnu vážnou slavských biblí matku:

Ona, ač jest nyní dějoprázná,

Druhdy byla v panství široká,

Slavské řeči pilná, v boji rázná;

Milek vděčně té mé rady požil,

A mne na temena vysoká

Hory Radošť v měkou trávku složil.