249. Zaslepení.

„Floro, stvoř mi, co je krásné.“

Tu máš květ pivonky řásné,

Rybí očko tu skrovňounké máš,

Tu máš jabloň, tu máš vonnou lípu,

Tu máš růži na zeleném šípu;

Ještě spokojen se být nezdáš.

Ach vyslyš, o Floro, prosbu smělou,

Ukaž úplnou mi tváři skvělou!

Nuž oslepni, teď mě bloudku znáš.