25. Ještě jednou.

Ve komnatě na pohovce

Krásná panna umírá.

Umírá, a tu ty ruce

K nebesům se ještě zvednou:

,Duchu svatý, ach, jen jednou,

Jednou ještě vstup v mé srdce,

Hospodine Duchu svatý,

Ještě jednou!‘

Zastenala,

Dokonala.

Už se dávno v zemi ruší,

A mně to zní posud v duši:

Ještě jednou, ještě jednou,

Hospodine Duchu svatý. –

Ó bylas ty nad nás lepší,

Frideriko, mnohem lepší!