25. Láska, totiž pravá, ne ta bájná,

Láska, totiž pravá, ne ta bájná,

Nikdy sama jedna nechodí,

Jako z matky se z ní narodí

Hned i pravda a cnost nebedajná;

Kam se pohne, nevinnost ji hájná,

Nauka, čest i síla sprovodí,

A co náboženstvu lahodí

Více nežli lkání její tajná?

Naděje a radost v tváři její,

Jako ranní rosa u růže

Jarokvětné, spanile se skvějí;

Láska jest všech velkých skutků zárod,

A kdo nemiloval, nemůže

Ani znáti, co je vlast a národ.