252. Únor jihne, Staré Šallerovce

Únor jihne, Staré Šallerovce

Ve snách nočních spaly na břehu,

Taja hučí, zespod od sněhu

Rozbouřená, zhůry od ledovce;

Voda rostouc domy, skály, ovce

Nese dolů v prudkém náběhu,

A už slyšno v matném rozlehu

Navet lidská lkání, jeky, slovce:

Pomoc! pomoc! do oblaků znělo,

Když pak retování z blízkosti

Nešlo, tedy z Ruska přiletělo;

Kozáci tři člun tu uchopili,

A ti, bez prosby i vděčnosti,

Stopadesát lidí ochránili.