255. Ai jak pyšně tvůj se zlatověžný

Ai jak pyšně tvůj se zlatověžný

Kremel, Mozkvo svatá, blyskoce!

Jak stkví dávno se a vysoce

Krásou města celý sever sněžný!

Než hle Sláva, najperv palác něžný

Roztopšinův ohněm ztroskoce,

Potom v celém městě široce

Sype jiskry, vatří plamen běžný:

Pověz medle matko jasnočelá:

Jaké příčiny tě musely

K takovému skutku pobízeti?

„Světlo slepcům rozžati sem chtěla,

By už předce jednou viděli,

Kdo jsem já, a co jsou moje děti!“