256. Roztržitost.

Ach rozoumku, jak ty již omdlíváš,

Vůli, sestru svou, že nevyzýváš,

A na darmo troubí vtipný zvuk.

Vůle, proč ty pěstí zas nekážeš,

Na jakési vějčky prý se vážeš,

A jen slepý tropíš, marná, hluk.

Smysl prý mnohého si nevšímá,

Mozek na okážku se nadýmá,

Jen hubinkám hude srdce tluk.