26. Krásy a dík.

Vychází již ranní jemná zora,

Děva blíží se již v úsměchu;

Stojí růže v blahém oddechu,

Stojí kouzlo ruměného tvora.

Větřík věje květy stromu shora,

Od ní vane jaro v útěchu;

Slavík zaklokotá v pospěchu,

Z ňader line zpěv se do prostora.

Jemně se tu, jemně rozplývají

Zlaté kolem jitra zářiny,

Zářněj se tu blesky očí vlají.

A již zlíbám tyto ranní řásy,

Toho slavíka a růžiny –

Jedenť to dík za mnohé ty krásy.