26. Na tebe moh sultan býti hrdým,

Na tebe moh sultan býti hrdým,

mohlas býti perlou divanů,

mohlas hnouti srdcem jeho tvrdým,

pokořiti mračna turbanů.

Tys však přece zůstala mi věrnou,

netoužilas jíti do Turek...

Než tě osud v zemi složil černou,

bývalas mi světlem komůrek.

Při tobě jsem komůrkám svým zpíval,

z rána, večer, ba i k poledni;

v objetí tvém o lásce jsem sníval –

a teď pláču píseň – poslední!

Mrtva láska! Dýmka u mých nohou!

Přeškoda té doby junácké!

Střepy k písním víc mně nepomohou:

s bohem, melodie kuřácké!...