26. (V podzim života.)

Jsem jak jabloň v širém poli –

daroval jsem květ i plod;

teď tu v podzim stojím holý,

v kmenu vetchém červů hlod.

Nad mou hlavou vichry letí,

ochvívá mne mlžný chlad –

Co jsem musil přetrpěti,

než vše drahé v hrob jsem klad!

Na světě jsem neměl štěstí,

život svůj, ach, prohrál jsem;

jeho uschlé ratolesti

skryje brzo na vždy zem.

Ještě muk a bolů trochu

a vše mine v okamih – –

Uloží mne k tobě, hochu,

přikryje nás oba sníh.

Zdroj jen mojí vroucí lásky

vznítí z jara hrobu chlad:

bude růsti v sedmikrásky

a se travou zelenat.

Nad hrobem pak s blízké sněti

ptáče sladkou píseň svou

o štěstí tom bude pěti,

jak nám plyne nad hlavou.