26. V zahradách již růže zvadla,

V zahradách již růže zvadla,

Pustinou se zdál být sad;

Šírá smutnost vůkol vládla,

Vše se zdálo umírat.

Trudně stály tiché hory,

V houšti skrývala se zvěř;

V dáli spaly smutné dvory,

O samotě stonal keř.

Nezněly již dívek hlasy,

Svět byl mrtvý jako hrob,

Příroda vší květů krásy

Zbavena a všech svých zdob.

Řeky v poutách beze síly,

Není slyšet ptactva ples;

Celý kraj kryl příkrov bílý,

Z něhož jen se černal les.

O samotě stála budka,

Stará chatrč, již kryl mech,

Rostla tam má nezabudka,

Již oživil Zdenčin dech.

Z chyše drahá vystoupila:

Zoře když se rozední,

Rájem mým by chatrč byla,

Kdybych tam moh' žíti s ní!