262. Jak račíte.

Štíhlý stehlík švitoří z bodláku:

Aj, co nezvedený ty sedláku,

Kvítko mně milé nenávidíš!

Ale křastal v hustém žitě sedě,

Pravil, na stehlíčí šat pohledě:

Že se za svou hlupost nestydíš!

Sedlák pravil: Všecko tak se stane,

Jak žádáte štíhlý, tučný pane,

Zlášť ty, můj šviháčku, uvidíš.