263. Poklad.

Znám já roucho modré, roucho řásné,

Samorostlé, nádherné, překrásné,

Kdo se as v to roucho odívá?

Odívá se, oděn jest v ně stále

Král, jenž zdvíhá z prachu všechny krále,

A je v prach jak listky zavívá.

Roucho toto Matka panna tkala,

Světův spasiteli v oděv dala,

Němec v Trieru je ukrývá.