266. Tak vždy znovu.

Žalovali sousedé na sebe,

Každý že jináč hlídá do nebe,

Každému se jináč podobá.

Jeden praví: „Hlupák kdo co vidí.“

„„Že se za svou bezbožnost nestydí,““

Druhý zase za odpověď dá.

Přišli k soudci, předkládali víru,

Soudce, vzav rozumu svého míru,

Praví: Každý z vás jen šalbu má.

„Ukřížujte!“ sousedé vykřikli,

Proti víře soudcové se spikli,

Jiný soudce hned se vyhledá.

Druhý soudce bez okolků praví:

V každé zdravé hlavě rozum zdravý;

Každý ať to s sebou vyjedná.

Skřikli všichni: „První atheista,

Druhý zase indifferentista,

Ať nás jiný soudce spořádá!“

Třetí soudce praví: Všichni máme

V sobě papršlek Božství, tím známe

Božství tak, jak každý v sobě má.

Sousedé volají: „Vždy je hůře,

Soudce padl v náruč té nestvůře,

Která pantheismus se volá.“

Druzí soudci chytře je vybídnou,

K boji krvavému ať nahlídnou,

Komu právo pravý Bůh přizná.

Aj tak sousedé se bijou, bijou,

Když ochladnou, zase se napijou

Z číše, kterou jistý duch chystá.