269. Slavský národ rovným se mi zdává

Slavský národ rovným se mi zdává

Pokojnému býti potoku,

Který ve zdlouhavém pokroku,

Ale silně k cíli svému plává;

Jestli hory v běhu nalezává,

Teče rovinami po boku,

A tu ráje tvoří v homoku,

Městům tiché požehnání dává:

Naproti pak jiní národové

Jsou zas valným proudům podobní,

Třeskem, pleskem cesty troucím nové;

Než když zmiznou vluny jejich mutné,

Ach tu po nich lidé chudobní,

Louky bahna, a vsi rumy smutné.