27 Až budu mrtva, přijdeš ke mně pak

Až budu mrtva, přijdeš ke mně pak

a pomodlíš se u mne, příteli?

V té noci tmavé, tišší nad přízrak,

jež obejme mne svými pocely?

Když na západě rozevře se mrak,

zpěv zazní těch, již láskou trpěli,

a loď má jako opuštěný vrak

již nevpluje v ten přístav setmělý?

Zda přijdeš ke mně – a pak v sladkých snech

té naší lásky vroucně vzpomeneš,

jež kvésti bude již jen na rovech?

V té tiché noci řekneš jedenkrát,

když povzneseš se světa nad faleš:

„Tvou snivou duši měl jsem nad vše rád?“