27. Měsíc jevě nám svou lásku

Měsíc jevě nám svou lásku

Stříbrem dařil naši zem,

Hvězdy vyšly na procházku

V rouchu zlatobohatém.

Tichost vůkol panovala,

Snící zvěř kryl hustý bor,

Záře luny v lásce plála

Jasníc temnost dálných hor.

Větvičky se pohýbaly

Tíží snících ptáčínků –

Milencové posílali

V spánku milkám hubinku.

Lilje cudně zakrývala

Před měsícem krásu svou –

Kvítka vzdechy vysílala,

Zefyr nes' je krajinou.

Svět se kochal v líbém snění,

Potápěl se v slasti proud,

Jakby v věčném políbení

Na věky chtěl zahynout.

Aj tu v chyši u okénka

Drahá má se zjevila

K nebi zříc... co as milenka

Cudné luně svěřila? –